Slaměné klobouky jsou nejkrásnější scenérií na výletě

Často cestuji po zemi severu a jihu země.

V cestujícím vlaku vždy rád sedím u okna vlaku a dívám se na scenérii za oknem. Na těch rozlehlých polích rodné země čas od času vidět, jak nosit slaměné klobouky, se mihne postava tvrdých farmářů.

Vím, tyhle blýskavé slaměné klobouky jsou nejkrásnější scenérií na výletě.

Kdykoli vidím slaměný klobouk na hlavě těch bratrů farmářů, cítím jakýsi nevysvětlitelný pohyb. Když jsem byl mladý, častokrát jsem nosil slaměný klobouk a pásl se na krásných polích svého rodného města.

V srpnu 2001 jsem se šel podívat do Pamětní síně povstání 1. srpna v Nanchangu. Ve východním rohu druhého patra showroomu je několik mučedníků, kteří kdysi nosili na vlasech černý slaměný klobouk. Tyto slaměné klobouky mi v tichosti sdělují loajalitu svého pána k revoluci.

Když jsem viděl tyto známé slaměné klobouky, moje mysl byla silně šokována. Protože předtím jsem nikdy neuvažoval o vztahu mezi slaměnými klobouky a čínskou revolucí.

Tyto slaměné klobouky mi připomínají čínskou revoluční historii.

Na dlouhé březnové cestě, kolik vojáků Rudé armády ve slaměných kloboucích bojovalo proti řece Xiangjiang, překročili řeku Jinsha, zmocnili se mostu Luding, překročili sněhovou horu, kolik slaměných klobouků od obětí k hlavě obětí a nalodili se nové kolo revoluční cesty.

Právě tento běžný a neobvyklý slaměný klobouk, přidaný k síle a tloušťce historie čínské revoluce, se stal nádhernou kulisou a také se stal blikající duhou na Dlouhém pochodu!

Lidé, kteří dnes používají slaměné klobouky nejvíce, jsou samozřejmě zemědělci, ti, kteří jsou obráceni ke spraši zády k nebi. Tvrdě pracují na rozlehlé zemi, zasévají naději a sklízí materiální základ, který podporuje výstavbu mateřské země. A může jim poslat stopu cool, je slaměný klobouk.

A zmínit slaměný klobouk znamená zmínit mého otce.

Můj otec byl v 50. letech minulého století normální student. Když vyšel ze školy, vystoupil na třístopou plošinu a křídou napsal své mládí.

V těchto výjimečných letech však bylo mému otci odepřeno právo postavit se na pódium. Nasadil si tedy svůj starý slaměný klobouk a odešel tvrdě pracovat na pole svého rodného města.

Máma se tehdy bála, že to táta nestihne. Jeho otec se vždy usmál a potřásl si slaměným kloboukem v ruce: „Moji předkové nosili slamák, teď nosím slamák i já, v životě není žádný tvrdý. Kromě toho jsem si jistý, že všechno bude v pořádku."

Jistě, netrvalo dlouho a můj otec znovu zaujal posvátnou plošinu. Od té doby se ve třídě mého otce vždy objevilo téma o slaměných kloboucích.

Nyní, po odchodu do důchodu, můj otec nosí slaměný klobouk pokaždé, když jde ven. Po návratu domů ze slaměného klobouku před pověšením na zeď vždy semete prach.